Loading...
O ZÍTŘKU NEVÍM NICLoading...
PRAKTICKÁ MATURITNÍ ZKOUŠKAESTETICKÁ VÝTVARNÁ VÝCHOVA
2022/2023
Loading...
Praktická část a její obhajoba je součástí maturitní zkoušky z výtvarné výchovy. Její realizace proběhla ve škole
ve dnech 24. – 26. 4. 2023 v rámci 18 vyučovacích hodin.
Téma bylo inspirováno obrazem české malířky Květy Válové.
Loading...
O zítřku nevím nic
Anna Zimenová, 6A6
Nikdy nevíme, co se stane v budoucnu, nevíme ani, co sestane za minutu.
Život prožíváme v nejistotě. Prožíváme spoustu změn a neustálého strachu z toho,
že nevíme, co se bude dít dál. Nejistota je jako velký černý mrak v děsivé bouři.
Je těžká, postupně na nás dopadá a nic s tím neuděláme.
V momentech beznaděje je moje hlava ponořena do tmy a mraků, vše je šedivé, bez barev.
Jsem zranitelná. Musíme si ale uvědomit, že po bouři vyjde slunce,
které bude jako střípek naděje zářit, i když myslíme, že světlo už nikdy neuvidíme.
Naděje je pro mě fakt, že mám sebe. Je jisté, že sebe budu mít do konce života
a i když o zítřku nevím nic, mohu znát sebe. Mohu se na sebe spolehnout
a udělat vše, abych se sama v sobě vyznala. Někdo to může považovat
za uzavřenost nebo odtažitost, ale pro sebepoznání je to přirozené.
Anna Zimenová, 6A6
Nikdy nevíme, co se stane v budoucnu, nevíme ani, co sestane za minutu.
Život prožíváme v nejistotě. Prožíváme spoustu změn a neustálého strachu z toho,
že nevíme, co se bude dít dál. Nejistota je jako velký černý mrak v děsivé bouři.
Je těžká, postupně na nás dopadá a nic s tím neuděláme.
V momentech beznaděje je moje hlava ponořena do tmy a mraků, vše je šedivé, bez barev.
Jsem zranitelná. Musíme si ale uvědomit, že po bouři vyjde slunce,
které bude jako střípek naděje zářit, i když myslíme, že světlo už nikdy neuvidíme.
Naděje je pro mě fakt, že mám sebe. Je jisté, že sebe budu mít do konce života
a i když o zítřku nevím nic, mohu znát sebe. Mohu se na sebe spolehnout
a udělat vše, abych se sama v sobě vyznala. Někdo to může považovat
za uzavřenost nebo odtažitost, ale pro sebepoznání je to přirozené.
O zítřku nevím nic...
Michaela Hladíková, 4B4
Budoucnost je pro někoho děsivá představa. Významem tohoto slova je to, co se teprve stane. Může to být za sto let, za jeden rok, pár měsíců či dní anebo třeba zítra. Budoucnost se ovšem netýká pouze jedné osoby nebo společnosti, ale světa jako takového.
Tématem praktické částí maturitní zkoušky z estetické výchovy je právě myšlenka o zítřku, který nelze předpokládat. Moji práci jsem zvolila jako symbol globálně environmentálních problémů, které naši planetu poslední roky sužují čím dál tím více. Ať už se jedná o znečišťování půd a vod, války, likvidace lesů, vyčerpávání přírodních zdrojů nebo zeslabování ozonové vrstvy.
Barevnost lesa znázorňuje život a krásu přírody, naopak temnota panelových domů zastupuje civilizaci, techniku a společnost, která slepě následuje ničivý vývoj. Jak dlouho ještě bude trvat, než město pohltí všechnu přírodu? Co když to bude už zítra?
Ne každý je však zaslepen. Pár jedinců si uvědomuje závažnost tohoto problému. Jejich počet ale není tak velký, aby to zásadně pomohlo naší zemi. Proto jsem rozsvítila pár oken panelových domů, jako důkaz, že existuje někdo, kdo je ozářen pravdou a nebojí se bojovat. Okna zatemnělá, stejně jako obyvatelé těchto domů, kteří si stále neuvědomují důsledky svých činů, mnohonásobně převažují.
Do obrazu jsem kromě globálních problémů zasadila i nevědomost o budoucnosti jedince a jeho životní koloběh. Koloběh je znázorněn postavou, ze které teče pramen vody do řeky. Živiny a organismy, které se v řece nacházejí, vyživují strom a pomáhají mu v růstu. Díky stromu roste i postava. Životní koloběh. Všechno souvisí se vším. Co když se ale město rozroste a přeruší svojí existencí tento koloběh.
Tímto jsem chtěla vyjádřit, že ačkoliv máme svůj život jasně naplánovaný, může se stát, že zítra bude vše jinak. A to stejné platí i s přírodou, která tady nemusí být zítra v takovém stavu, jako je dnes.
Michaela Hladíková, 4B4
Budoucnost je pro někoho děsivá představa. Významem tohoto slova je to, co se teprve stane. Může to být za sto let, za jeden rok, pár měsíců či dní anebo třeba zítra. Budoucnost se ovšem netýká pouze jedné osoby nebo společnosti, ale světa jako takového.
Tématem praktické částí maturitní zkoušky z estetické výchovy je právě myšlenka o zítřku, který nelze předpokládat. Moji práci jsem zvolila jako symbol globálně environmentálních problémů, které naši planetu poslední roky sužují čím dál tím více. Ať už se jedná o znečišťování půd a vod, války, likvidace lesů, vyčerpávání přírodních zdrojů nebo zeslabování ozonové vrstvy.
Barevnost lesa znázorňuje život a krásu přírody, naopak temnota panelových domů zastupuje civilizaci, techniku a společnost, která slepě následuje ničivý vývoj. Jak dlouho ještě bude trvat, než město pohltí všechnu přírodu? Co když to bude už zítra?
Ne každý je však zaslepen. Pár jedinců si uvědomuje závažnost tohoto problému. Jejich počet ale není tak velký, aby to zásadně pomohlo naší zemi. Proto jsem rozsvítila pár oken panelových domů, jako důkaz, že existuje někdo, kdo je ozářen pravdou a nebojí se bojovat. Okna zatemnělá, stejně jako obyvatelé těchto domů, kteří si stále neuvědomují důsledky svých činů, mnohonásobně převažují.
Do obrazu jsem kromě globálních problémů zasadila i nevědomost o budoucnosti jedince a jeho životní koloběh. Koloběh je znázorněn postavou, ze které teče pramen vody do řeky. Živiny a organismy, které se v řece nacházejí, vyživují strom a pomáhají mu v růstu. Díky stromu roste i postava. Životní koloběh. Všechno souvisí se vším. Co když se ale město rozroste a přeruší svojí existencí tento koloběh.
Tímto jsem chtěla vyjádřit, že ačkoliv máme svůj život jasně naplánovaný, může se stát, že zítra bude vše jinak. A to stejné platí i s přírodou, která tady nemusí být zítra v takovém stavu, jako je dnes.
