Hlasy lesa 

Svět je plný lidí, stvoření, které ničí přírodu už několik stovek let. Můj lesní muž je lidmi znetvořený, a právě proto se před nimi schovává v kořenech.

Brána do jiného světa

Bytost, která by měla lidem ukázat, že lesy potřebují ochranu a to před námi samými.

Oko živého tvora/ bytosti, který pozoruje les zničený lidmi. Ale vidí i snahu některých lidí les zachránit. Jeho úkolem je snažit se les chránit a případně se snaží mu pomoci. Jednou za čas se po lese začne kutálet a kontrolu je ho. Na straně má květinu, která je vchod do jeho mysli.&nbsp;

Byl tu, je tu a pokud se člověk probudí, tak snad v budoucnu bude, LES. Les a všechna jeho tajemství, všechna jeho tajemná zákoutí, všechny jeho krásy a jeho nezapomenutelný hlas. Ten hlas, který je celou dobu kolem nás, když vstoupíme do lesa. Ten hlas, který nám celou dobu šeptá do ucha a nabádá nás jít lesem dál, ten hlas, který nás láká stále dál a dál. Pomalu, ale jistě nás táhne do tajemných míst a my si ani nepovšimneme, že les, ten les co je kolem, nás pomalu začíná pohlcovat, tak až nás má zcela ve své moci. Ale proč tomu tak je? Čí je ten hlas, který nás táhne do míst, kde se spletitě točí kořeny, které se jako hladové ruce natahují do prostoru? Jak je možné že ten hlas tak působí na naši duši? Kdo ví, je jeho cílem nám nějakým způsobem ublížit? Nebo to tak snad jenom vypadá, a naopak je jeho cílem pouze nám otevřít oči? Otevřít oči tam, kde si myslíme že je jen prázdnota. Tam, kde nás pohltí les, je tma. Co když je hlas průvodcem tam, kam světlo nemůže?&nbsp;

Plížíš se nocí, vylézáš z děr, do rytmu se kroutíš, nemáš žádný směr. Jsi jako svět sám, bez začátku, konce, jako noční drahokam, posledního lakomce. Popínavá smrti, jak ty krutá jsi! pomalu do hlubin stahuješ. Lákajíc svůdnými hlasy, vražedné štěstí slibuješ.

Jsi tak nenasytná, vše kolem požíráš, tak neprůsvitná, když dluh vybíráš. Tak přijď, jen se ukaž! předveď, co dokážeš, strastmi všechny svaž!

Avšak, až všechno sežehneš, budeš mít hlad, tehdy do vlastního ulehneš a spálí tě chlad.

Tento hlásek slyší každá vrána,&nbsp; i mravenečci slabost pro něj mají,&nbsp; pro mnohá stvoření však je to brána,&nbsp; co před námi věci tají.&nbsp; Pod kamením a listím se skrývá,&nbsp; pomoc malým poskytuje,&nbsp; a jak už to ve zvyku bývá,&nbsp; s větrem často diskutuje.&nbsp; Když ho člověk rázem spatří,&nbsp; on ztichne - je to potvůrka,&nbsp; nám tak dojde, že přírodě patří,&nbsp; tahle malá komůrka.&nbsp;

Schody. Mohlo by se zdát, že žádný hlas nemají. A přece jsou slyšet. Mohou vrzat, dunět, nebo dokonce i skřípat, ale někdo po nich musí chodit, abychom je slyšeli. A vlastně je možná přes ty, co chodí ani neslyšíme, protože slyšíme smích, dupání, zapálené rozhovory nebo případně pláč… Dokáží totiž něco, co umí málokdo, a to spojovat.&nbsp;&nbsp;

Tento hlas lesa má vyjadřovat emoce, jako jsou zoufalost a bezmoc. Vyjadřuje pocity, které máme, když se nám např. něco dlouho nedaří a už nevíme, co s tím. Když se „utápíme“ v bezradnosti a nevíme, jak dál. Hledáme smysl života, ale stále žádný nemáme a pokládáme si otázky proč? Jaký je důvod, proč tu jsme?&nbsp;

Můj hlas lesa vyjadřuje odvahu. Velký mohutný kořen, který je zarostlý do hloubky, do země značí lidi, co neriskují, Ti dělají jenom věci, co mají zažité. Ale druhý kořen, ten co se odchyluje od toho velkého a mohutného, zobrazuje právě tu odvahu. Nebojí se odpoutat a zkusit jinou cestu.&nbsp;

Duše usychajícího stromu

Jezírko, které sahá někam do hlubin, mimo náš svět, kam my nevidíme. Jako svůj hlas lesa jsem zvolila ruku, protože reprezentuje to, co se na nás z toho neznáma vynoří. Každý si pod ní může představit něco jiného. Něco, co pro něj tajemno, neznámo představuje. Může to být zvíře, zvuk, energie, cokoli.&nbsp;

Všechny stromy by měli být pohromadě, tudíž bych řekl, že toto&nbsp; Je královna všech listnatých stromů Zrovna hlídá stromy, které právě rostou Než budou moci jít vlastní cestou.&nbsp;

ROVNOVÁHA.&nbsp;&nbsp; les +&nbsp;smrt = ?&nbsp;&nbsp; hlad + tlení = ?&nbsp;&nbsp; symbol smrti = ?&nbsp;&nbsp; HAVRAN.&nbsp; Koho je v tichu slyšet nejvíce?&nbsp;&nbsp; „Krák!“&nbsp; Les. Kříž. Mršina.&nbsp; „Krák!“&nbsp;&nbsp; Černo. Tlukot křídel. Klapání zobáků.&nbsp; „Krák!“&nbsp;&nbsp;

Říká se, že když se ocitnete na rozcestí a nevíte kterou cestou se vydat, musíte se soustředit na hlas svého srdce. Protože jedině hlas našeho srdce ví, která cesta je ta po, které se vydat.

Stromy všechno slyší

Můj hlas lesa je tichá bytost, která se schovává v ústraní lesa už dlouhou dobu. Je vidět, že už tu je dlouho, do ničeho nezasahuje, jen pozoruje. Často se vyskytuje v blízkosti stromů, ze kterých čerpá živiny a on je zase chrání před zlem a nemocemi. Kvůli jeho schopnostem je skoro nespatřitelný.&nbsp;&nbsp;

Hlas lesa - Skoro neviditelná bytost Jelikož jsem si vybral místo pod skálou, rozhodl jsem se udělat kamenného elementála. Na kamenném pozadí splývá se skálou a je snadné přehlédnout rýhy a praskliny, které symbolizují jeho obličej. Jelikož je starý, je pokrytý spoustou rýh a hrbolů vytvořených přírodními podmínkami a zubem času. Jeho metodou pohybu je, že se rozteče, posune se a ztuhne o kousek vedle. Navenek se, kromě občasného pohybu, nijak neprojevuje, pouze pozoruje okolí. Úplně neškodný však není, kdybyste se například pokoušeli do něj rýt, mohl by se roztéct a stříknout na vás horké magma. I přes to, že je relativně neškodný je lepší ho nechat na pokoji a nešahat na něj, pokud se ho nebudete dotýkat, zůstane v klidu.&nbsp;

Tento zajímavý tvor žije odjakživa v prastarém lese. Je velmi stydlivý a uzavřený sám do sebe. Čas od času ale rozevře okvětní lístky, ukáže světu svou tvář, která se jinak skrývá uprostřed pečlivě uzavřeného poupěte, a rozmlouvá s lesem. Miluje slunce, rád tráví čas vyhříváním se v jeho paprscích a zpívá tenkým, ale melodickým hláskem, jenž se rozezní v hlavě každého, kdo jenom projde kolem.&nbsp;&nbsp;

Pro nás, jakožto pro lidi, je nejdůležitější smysl zrak. Pokud už jsme se nenarodili slepí, nedovedeme se zavřenýma očima ani jít rovně. Stejně tak, pokud něco nebo někdo nemá oči je pro nás nepředstavitelné, aby umělo přemýšlet nebo dokonce mluvit. Jakmile ale něčemu přidáme oči, ožije pro nás a najednou to vnímáme skoro jako sobě rovného. A to, že má hlas, nás už pak nijak nepřekvapí.

Co se skrývá v hnědé zemi, copak je tam, pod kořeny? Copak o tom vlastně víš? Pod povrch ty nevidíš. Znáš nás, i když nevidíš, tím spíš, Ach, snad tím spíš, nasloucháš, byť neslyšíš, v srdci máš - vše o nás víš. Chápeš, to jednou pochopíš. D. M. 5A8

Můj hlas lesa – Ulita – je pro mě symbolem domova. Značí úkryt v prostředí jako je právě les. Les může působit krásně, ale také může skrývat nebezpečí ve formě padajících stromů nebo zvířat. Ulita je pozůstatek života. Života v jednom stejném prostředí.&nbsp;&nbsp;

Ruiny V tom ucítíš v ústech silný výboj,&nbsp; i přes tvou velkou snahu,&nbsp; vzteklý jak rozhněvaný včelí roj,&nbsp; vyrazí z tvých zmožených úst,&nbsp; zelených šlahounů na sto.&nbsp; Lezou, plazí a kradou se ven,&nbsp; nic už je nezastaví na jejich cestě sem.&nbsp;

Roh splněných přání

Někomu může pomoci, když půjde do lesa, nebo na jiné místo, které ho dělá šťastným. Umožňuje mu si například uspořádat myšlenky, uklidnit se, nebo si jen odpočinout od okolního světa. Vyrovnat se s nějakou ztrátou. Kořen znázorňuje uzdravení. Tím, že je kořen omotaný kolem kosti, ji zpevňuje a uzdravuje ji, ať už je to z čehokoliv.&nbsp;

Z hlíny stvořen skřítek,&nbsp; Porostl ho kvítek,&nbsp;&nbsp; Je prorostlý kořeny,&nbsp; Jsou v něm pevně vnořeny,&nbsp; Leží v klidu na Heulose,&nbsp; Škrábe se tam pěkně v nose,&nbsp; Má tři velká očička,&nbsp; V nich se skrývá zornička,&nbsp; Nedívej se na ty oči,&nbsp;&nbsp; Nebo na tě skřítek skočí,&nbsp; Radši od něj dál,&nbsp; Je to lesů král.&nbsp;&nbsp;

Lesní příšerka číhá

Čas je neuprosným vládcem

V lese, v pařezech, v kmenech, v čerstvém, ve shnilém, v přírodě ponechaném i lidskou rukou upraveném dřevě se skrývá hlas lesa.&nbsp; Je všude kolem nás. Je zobrazen coby starý kus dřeva (stromu), ale současně jako mladý pružný stonek. Vypadá až jako nějaký živý organismus. Působí klidně a pohodově, ale on i les, nás mohou dost nepříjemně překvapit. Pohltí nás do černé tmy a kdo ví, jestli nás někdy pustí zpět.&nbsp;

K námětu Hlasy lesa jsem si vybral podtéma Žijící kořeny, protože mi toto téma přišlo nejvíce zajímavé a věrohodné. Když se procházíte lesem, někdy si můžete všímat různých „skulptur“ vytvořených z kořenů a někdy mohou opravdu působit živě. Napadlo mě, že spojím tento námět živých kořenů s temnotou a strachem, kterým někdy les může působit.

Je měkká, měkká lesní zem, Vrrr a křup a hů a hou, Jdeš klidně, skryt před oblohou, Chlad už cítíš na nohou, chlad cítíš a měkkou zem, všechno už se zdá být snem, Vrrr a křup a hů a hou.&nbsp; Chladné, chladné, prsty mé, Vrrr a křup a hů a hou Kotníky tvé obejmou, Zatnou se do ramenou, dotek cítíš, cítíš nás, A slyšíš náš tichý hlas, Vrrr a křup a hů a hou. Je měkká, měkká, lesní zem, Vrrr a křup a hů a hou V ní spali, po ní nyní jdou, Mí přátelé, již s tebou jsou. Žijem tiše vedle vás, Žijeme tu celý čas, Dva světy v jednom jediném, A Jen spolu přežijem Vrrr a křup a hů a hou. D. M. 5A8

Je měkká, měkká lesní zem, Vrrr a křup a hů a hou, Jdeš klidně, skryt před oblohou, Chlad už cítíš na nohou, chlad cítíš a měkkou zem, všechno už se zdá být snem, Vrrr a křup a hů a hou.&nbsp; Chladné, chladné, prsty mé, Vrrr a křup a hů a hou Kotníky tvé obejmou, Zatnou se do ramenou, dotek cítíš, cítíš nás, A slyšíš náš tichý hlas, Vrrr a křup a hů a hou. Je měkká, měkká, lesní zem, Vrrr a křup a hů a hou V ní spali, po ní nyní jdou, Mí přátelé, již s tebou jsou. Žijem tiše vedle vás, Žijeme tu celý čas, Dva světy v jednom jediném, A Jen spolu přežijem Vrrr a křup a hů a hou.

katalog výstavy výtvarných prací Heulos, květen – červen 2022 studenti 1. ročníků Gymnázia Jihlava

Procházíš se lesem a jediné, co vnímáš je to smrtelné ticho. Ten klid naruší sem tam pouze vítr šustící listy a občasný zpěv ptáků. Ty máš, ale přesto pořád pocit jako by tě někdo nebo něco sledovalo. Jako by si tam nepatřil. Máš pocit, jako by si tam nebyl sám.&nbsp;&nbsp;

Co se děje v lese, když i ty poslední sluneční paprsky pohltí tma? Z toho poklidného a mírumilovného místa se stane krajina plná nebezpečí a nástrah. Stromy se přemění na temné siluety s podivně pokřivenými pařáty, po zemi se plazí kořeny a kolem vás je najednou tolik zvuků. Plíživé kroky, šeptání a mumlání. Probouzí se všelijaká stvoření. Bludičky a temné stíny. Dávejte si pozor.&nbsp;

„Strážce hlubin“ Tento tvor má za účel ochraňovat les před okolními hrozbami, sám je světu zatím jen schován ve své noře a čeká na svoji chvíli.

Ptáci a lidé se začínají učit řeči ještě před narozením, a přesto jedněmi jsme unášeni – krásou jejich řeči, jak nadneseně, ale jasně jejich slova zní – a ti druzí stěží vyjádří to, co vyjádřit chtějí. Jednoznačnost ve slovech těch prvních neznamená jednoduchost sdělovaného, strohá smysluplnost neubírá na citu, neboť mluvčí této řeči, ať je jeho hlas skřípavý, ať chce říci málo nebo víc, se nikdy nezalekne hlasu, který slyší zvenčí, avšak ani necítí potřebu cizí hlas zpochybňovat – raději se k němu přidá, než společně naleznou správnou notu. Je jen domněnkou, že i v důsledku toho se, ti první, zdají šťastnější?&nbsp;&nbsp;

Les umí být skvělým terapeuem. Odprošťuje od stresu a napětí, které si často přineseme z práce, ze školy, nebo z jednání s ostatními lidmi. Spousta lidí se chodí lesa odreagovat a vyčistit si hlavu. A les jen tiše naslouchá a zodpovědně bere na bedra všechna lidská trápení, bez očekávání díků. Neměli bychom mu proto mít za zlé, že občas působí trochu strašidelně. Všechny stíny, kreatury a tváře bez výrazu míhající se po nocích mezi větvemi jsou pouhým odrazem pocitů, které v lese necháváme. Dopřejme mu raději místo strachu trochu odpočinku a alespoň malý náznak vděčnosti.&nbsp;

Nejprve bych rád řekl, že téma Hlasy lesa mi velice sedlo a už od začátku jsem asi tušil, co bych rád modeloval. Jedná se o lesní stvoření velice podobné člověku, nicméně se jako člověk vůbec nechová. Je to spíše noční tvor, To je čas, kdy se pohybuje a objevuje nová místa, Díky svým kořenovým končetinám se umí skrýt před okolními hrozbami,

Hádanka (Proud času) 1. Jeho existence všude kolem nás důkazy zanechává 2. Jedině osud sám má možnost sebrat nám ho 3. Jeho činnosti nelze nikterak zabránit&nbsp; 4. Nic mu za tu dlouhou dobu neuniklo&nbsp; 5. Povšimneme si ho až za několik let&nbsp;

Onen vůz, který na všechny čeká.&nbsp; Prázdný polibek smrti, jenž krev mrazí.&nbsp; Skákal bych&nbsp; -však nemám nohy&nbsp; Zpíval bych&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; -však nemám jazyk&nbsp; Jedl bych&nbsp; -však nemám zuby&nbsp; Myslel bych&nbsp;&nbsp; -však nemám mozek&nbsp; Prosil bych&nbsp;&nbsp; -však nemám ruce&nbsp;&nbsp; Osud vládne všem, on všem káže&nbsp; všechny přivede, do temnoty sváže.&nbsp; Dnes nebo zítra vše pomine, zůstanou pouze kosti, poté prach, poté nic.&nbsp; Memento mori.&nbsp;

Můj hlas lesa má dvě části. Jedna část vyjadřuje úspěch, kterého chceme dosáhnout, ale „výrůstky“ jsou symbolem všudypřítomného utrpení které dělá dosazeni cílů obtížné. Symbolizuje to, že svět musí být vždy vyrovnaný a nikdy není nic jednoduchého.

Hlas lesa je slyšet z bublajícího stvoření. Má hadrovitou až slizovitou texturu a schovává se pod kořeny, které jím začínají prorůstat. Na svém místě již přetrvává velmi dlouho, protože je nenápadný a splývá velmi dobře s okolím.&nbsp;

Rozpouštění starostí&nbsp;

Díra v zemi Tak dlouho hleděl do díry v zemi, až se sám jednou stal,&nbsp; Ztratil vše, co měl, a zapomněl, kým byl.&nbsp;

Tíha mateřství. Odhodlání, sebeobětování, láska. To vše jako okovy připoutává k zemi. A pták, dříve zvyklý létat všemi směry, najednou pozbyl křídla.&nbsp;&nbsp;

„Náš osud není vepsán ve hvězdách, ale v nás samých.“&nbsp; William Shakespeare&nbsp;

Má práce se zabývá osudem jako takovým, ale zároveň i jeho pochopením.&nbsp; Každé chapadlo má svou vlastní mysl, a proto ke stejnému osudu umlčení přistupuje jinak. My všichni také směřujeme ke stejnému osudu, jde jen o to, kdo a jak ho pochopí a jak se zbývajícím časem naloží.

Některá chapadla osud nestihnou ani pochopit, některá nechtějí upadnout do zapomnění, proto se snaží svůj osud zvrátit a uprchnout. Některá jsou již se svým osudem srovnaná a jdou mu naproti. Nesmíme mít strach z toho, co nás čeká.&nbsp;

Name

Safari may block some audio or video from playing automatically and ‘read to me’ will skip these. You can configure this in Safari’s preferences.