Loading...
Deníky z HamburkuLoading...
Montag - 9.5.2022
Den první
Milý deníčku,
konečně nastal den, kdy jsme měli odjet do Hamburku. Na hlavním nádraží v Praze byl sraz v 10:25. Skoro všichni přišli včas, jediná Zuzka se rozhodla trochu využít časovou rezervu, kterou jsme před odjezdem vlaku pro jistotu měli.
Ve vlaku jsme každý těch 7 hodin využili po svém, ale spojoval nás bezejmenný německý film, který nám pustila Zuzka. Mimo tohoto velmi zážitkového filmu jsme si povídali a jedli své velké zásoby jídla. Sára (já) pojídala řízek a u toho si opakovala všechno, co se doposud naučila na hodinách japonštiny, protože po jejích lekcích, do druhého dne, vše z toho co se naučí - zapomene. Holky si povídaly a byly na mobilu. K činnostem kluků nemáme bližší informace. Jediné, co víme, je to, že se na ten německý bezejmenný film nedívali. Po pár hodinách jízdy ve vlaku vypadla elektřina (takže i klimatizace). Což byl z nějakého důvodu problém, a tak jsme byli vyhozeni z našich pohodlných míst s tím, že si musíme najít nové místa k sezení.
Zcela “dobrovolně” jsme se tedy přesunuli do dalšího vagónu. Chvíli jsme pobyli na velmi úzké chodbě jedoucího vlaku a přemýšleli nad podstatou naší existence. Naneštěstí jsme našli pár míst u cizích lidí a přisedli si. Klimatizace tu též nefungovala… A v podstatě to bylo stejné, jako kdybychom zůstali na našich původních místech. Ještě k tomu tu měli rozbitý reproduktor, takže nám umírali ušní bubínky nad hlášeními pilota vlaku.
konečně nastal den, kdy jsme měli odjet do Hamburku. Na hlavním nádraží v Praze byl sraz v 10:25. Skoro všichni přišli včas, jediná Zuzka se rozhodla trochu využít časovou rezervu, kterou jsme před odjezdem vlaku pro jistotu měli.
Ve vlaku jsme každý těch 7 hodin využili po svém, ale spojoval nás bezejmenný německý film, který nám pustila Zuzka. Mimo tohoto velmi zážitkového filmu jsme si povídali a jedli své velké zásoby jídla. Sára (já) pojídala řízek a u toho si opakovala všechno, co se doposud naučila na hodinách japonštiny, protože po jejích lekcích, do druhého dne, vše z toho co se naučí - zapomene. Holky si povídaly a byly na mobilu. K činnostem kluků nemáme bližší informace. Jediné, co víme, je to, že se na ten německý bezejmenný film nedívali. Po pár hodinách jízdy ve vlaku vypadla elektřina (takže i klimatizace). Což byl z nějakého důvodu problém, a tak jsme byli vyhozeni z našich pohodlných míst s tím, že si musíme najít nové místa k sezení.
Zcela “dobrovolně” jsme se tedy přesunuli do dalšího vagónu. Chvíli jsme pobyli na velmi úzké chodbě jedoucího vlaku a přemýšleli nad podstatou naší existence. Naneštěstí jsme našli pár míst u cizích lidí a přisedli si. Klimatizace tu též nefungovala… A v podstatě to bylo stejné, jako kdybychom zůstali na našich původních místech. Ještě k tomu tu měli rozbitý reproduktor, takže nám umírali ušní bubínky nad hlášeními pilota vlaku.
Po příjezdu vlaku do Hamburku jsme s kufry museli ještě do metra, pak nám řekli, že k našemu hostelu půjdeme jen 500 metrů (bylo to víc). Naštěstí hostel vypadal hezky a po tom, co jsme si odložili kufry na pokoje a povlékli si postele, jsme šli na večeři.
Po večeři jsme se sešli na zahradě hostelu a řekli jsme si pár velmi důležitých informací, zatímco kluci jezdili na dětských motorkách.
Po večeři jsme se sešli na zahradě hostelu a řekli jsme si pár velmi důležitých informací, zatímco kluci jezdili na dětských motorkách.