Book Creator

Ana Vodvárková

by Miroslava Veltruski

Pages 2 and 3 of 26

Z života Any
Vodvárkové
"Je důležité především být člověkem."
Loading...
Loading...
ZÁKLADNÍ INFORMACE

JMÉNO A PŘÍJMENÍ: Ana Vodvarka
DATUM NAROZENÍ: 20. července 1952
MÍSTO NAROZENÍ: Ivanovo Selo, Republika Chorvatsko
DNES ŽIJE: v Daruvaru
RODIČE: Marie (roz. Boštíková) a Vinko Vodvárka
SOUROZENCI: sestry Faninka a Lojzíčka a bratr Véna (Braco)
POVOLÁNÍ: profesorka zeměpisu a dějepisu
ZÁLIBA/KONÍČEK/HOBBY: turistický průvodce
Loading...
Ana se narodila a žila v Ivanově Sele nedaleko Daruvaru. Ivanovo Selo je nejstarší česká osada v Republice Chorvatsko, kam se přistěhovalo několik českých rodin dávného roka 1826.
Loading...
RODINA
Ana s rodiči Vinkem a Marii, Ivanovo Selo
"Někdy v našem baráku byl dědův obchod. Před domem byly schody. Tam jsme se s dětma setkávali a vyprávěli si. Přícházeli k nám často i starší a vyprávěli nám své zážitky."
Ana v náručí své maminky před rodíným domem na schodech,
v Ivanovém Sele.
Sestra Faninka, bratr Véna a Ana
"Vzpomínám si na první panenku. Byla z gumy. Se sestrou jsme dostaly stejné od tatínka z jedné jeho úřední cesty. Jen málo jsme si s nimi hrály. Ona stála postavená v sekníci (pokoji)."
Jak jsme si ještě hrály
"Hodně jsme si hrály venku. Blízko našeho domu bylo místo odkud lidé kopali hlínu na dělání cihel. My jsme tam s dětmi chodily a samy jsme si kopaly. Vyráběli jsme si barák, tvarovaly jsme z hlíny žlutky nádobý a různé jiné předměty. Nechávaly jsme je na slunci sušit."
"Hrály jsme si i s míčem. Míč jsme tehdy se sestrou měly proto že náš táta pracoval v jednom podniku a často jezdíval na služební cesty po celé Jugoslavii. Z jedné takové cesty nám přivézl míč. Jinak míče rodiče dělali dětem z látky, ušité a vycpané."
Ráda si také vzpomínám jak večer v zimě k nám často přicházeli dědeček s babičkou a vyprávěli nám o svích zážitcích. Děda byl lovec a on to často trošku přeháněl… Babička vykládala jak se kdysi žilo. Ta doba když se začalo stmívat, nazývala se černá hodinka. Bylo to velice útulné.“
Také jsme si ještě venku hráli tak že jsme si vymýšleli a hráli divadla. Každý si vymyslel svou roli. Často jsme se u toho pohádali. Sousedová zahrada byla zvíšená a tam jsme měli jeviště. A dole jakoby seděli diváci. Všechno to bylo v češtině. Na vesnici jsme neuměli pořádně mluvit v chorvačtině.“
Když mě poslali do kostela, já jsem tam začala brečet proto že jsem knězi nerozuměla. Uměli jsme jen modlidby v chorvačtině.“
S kamarádkamy Aničkou Sobotovou a Marii Kánerovou.
Ana je první vlevo.
PrevNext