Případ detektiva Zlatohlávka

Zita Maria Holod

ZŠ Hlučín, Hornická 7
V Hlučíně, 4. června 2021

    Byl slunečný jarní den. Detektiv Zlatohlávek si to kráčel na žádost paní Berušky Sluníčkové do hmyzí obce Bukov. V odrazu slunce se mu do zelena krásně leskly krovky. Bohužel si je poranil při minulém případu, kdy pronásledoval v letu lupiče a narazil do stromu. Teď musel dlouhou cestu absolvovat pěšky a u toho se podpírat hůlčičkou.




    

    Když došel do Bukova, zatajil se mu dech nad malou krásnou vesničkou. Rostla tam zeleň, nádherné květiny nejrůznějších barev a všude se tyčily buky.
Ranní rosa se hezky třpytila. Hmyz tady měl domečky ze žaludů, z větviček anebo se zabydlovali v květech. Všude to žilo a bzučelo. 
Beruška už detektiva vítala s otevřenou náručí. „Dobrý den, pane Zlatohlávku, ani nevíte, jak ráda vás vidím. Pojďte, všechno vám vysvětlím u mne doma.”
  Její domeček byl vysoko v buku, ale Zlatohlávek nemohl létat. „Nedělejte si starosti,” řekla Beruška, „vím o vašem zranění. Pro nelétavé hosty tu mám zařízený výtah.”     

Loading...

Beruška se Zlatohlávkem nasedli do výtahu ze skořápky vlašského ořechu, která byla zavěšena na břečťanu. Za chvíli se ocitli v bukovém bytě. Beruška připravila teplý nektarový likér pro sebe a detektiva. 
Usedli za stůl a Beruška začala mluvit o svém problému: „Každý rok jezdím na módní přehlídky do Benátek. Koupím si tam nejnovější kolekci bot. Stojí mně to opravdu hodně zlatých pylových zrnek. Letos jsem tam jela počtvrté, ale pokaždé mi je potom někdo ukradne. Nikdo nemůže přijít na to, kdo by to mohl být. Pak jsem zaslechla o vás, věhlasném detektivovi Zlatohlávkovi. Prosím vás, pomozte mi tu záhadu vyřešit.”

Loading...

 „Ovšem že vám pomůžu, je to moje práce. Jen co dopiji nektarový likér. Ještě jednu věc bych však potřeboval vědět. Máte na někoho podezření?” zeptal se Zlatohlávek. 
„Jasně že mám! Nejspíš to bude Motýlice. Vždycky mi záviděla, že mám nejnovější kolekci bot přímo z Benátek.” odpověděla Beruška.
    “Dobře, děkuji ” řekl detektiv, „ a kde bych ji mohl najít?” 
    Beruška se zamyslela: „Každé poledne saje nektar z motýlího keře, který roste hned na začátku obce, jistě jste si jej povšiml.”
    „Ano, ano, toho jsem si všiml. Tak to abych už vyrazil. Zatím nashledanou.” ukončil rozhovor Zlatohlávek.

Zanedlouho už si to kráčel k motýlímu keři. Byl ponořen v myšlenkách a ani neviděl, že naproti němu jde mravenec. A bum! Najednou se srazili. „Moc se omlouvám.” řekl smutně mravenec. Detektiv se podivil: „ Pročpak jsi tak smutný, mravenče?”
    „Jmenuji se Čipera. Vyhodili mě z mraveniště, protože jsem nechtěl pracovat jako všichni ostatní. Nechci pořád stavět nějaká mraveniště nebo nosit jídlo pro mravenčí královnu. Chci zažívat dobrodružství. Chci dělat něco mnohem zajímavějšího. Vždycky jsem snil o tom, že budu tajným agentem nebo detektivem. No a teď nemám kam jít.” odpověděl mravenec Čipera. Zlatohlávek se pousmál. 

   „Tak to máš štěstí. Já jsem detektiv Zlatohlávek a nějaký pomocník by se mi hodil. Můžeš jít ke mně do služby.” Cestou k motýlímu keři Zlatohlávek pověděl Čiperovi všechno o svém novém případu.
   Čipera se podivil: „Motýlice? Znám ji, ta by to neudělala, ale můžeme to pro jistotu prověřit.” Za pár minut, když bylo slunce nejvýš, dorazili na místo. Motýlice už tam seděla a sála nektar.
    „Dobrý den, paní Motýlice, jsem detektiv Zlatohlávek a potřebuji si s vámi pohovořit.” Motýlice k nim ladně přeletěla z motýlího keře, také je pozdravila a zeptala se: „Co chcete vědět?” 

   Zlatohlávek byl tak ohromen jejími nádhernými křídly modrými jako nebe, zčásti zlatými jako slunce, že přeslechl její dotaz.
    „Tak jak vám můžu pomoci?" dodala.
    Detektiv se jí tedy zeptal na všechno ohledně ukradených bot paní Berušky. Motýlice se urazila a řekla, že by neklesla tak hluboko. Přece by si neudělala ostudu v takové malé vesničce, kde ji každý zná. „K čemu by mi byly boty, se kterými se nemůžu předvést. Všichni by hned poznali, že tak jedinečné boty jsou jen paní Berušky. To musí být někdo, kdo žije v ústraní.” řekla a odletěla pryč. 
„Říkal jsem, že to nebude Motýlice. Abychom v případu pokročili dál, měli bychom důkladně prohledat okolí bydliště paní Sluníčkové.” prohlásil Čipera.