Je měkká, měkká lesní zem,
Vrrr a křup a hů a hou,
Jdeš klidně, skryt před oblohou,
Chlad už cítíš na nohou,
chlad cítíš a měkkou zem,
všechno už se zdá být snem,
Vrrr a křup a hů a hou.
Chladné, chladné, prsty mé,
Vrrr a křup a hů a hou
Kotníky tvé obejmou,
Zatnou se do ramenou,
dotek cítíš, cítíš nás,
A slyšíš náš tichý hlas,
Vrrr a křup a hů a hou.
Je měkká, měkká, lesní zem,
Vrrr a křup a hů a hou
V ní spali, po ní nyní jdou,
Mí přátelé, již s tebou jsou.
Žijem tiše vedle vás,
Žijeme tu celý čas,
Dva světy v jednom jediném,
A Jen spolu přežijem
Vrrr a křup a hů a hou.
D. M. 5A8
HLASY LESA
katalog výstavy výtvarných prací
Heulos, květen – červen 2022
studenti 1. ročníků Gymnázia Jihlava
Tento hlásek slyší každá vrána,
i mravenečci slabost pro něj mají,
pro mnohá stvoření však je to brána,
co před námi věci tají.
Pod kamením a listím se skrývá,
pomoc malým poskytuje,
a jak už to ve zvyku bývá,
s větrem často diskutuje.
Když ho člověk rázem spatří,
on ztichne - je to potvůrka,
nám tak dojde, že přírodě patří,
tahle malá komůrka.
„Náš osud není vepsán ve hvězdách, ale v nás samých.“
William Shakespeare
Má práce se zabývá osudem jako takovým,
ale zároveň i jeho pochopením.
Každé chapadlo má svou vlastní mysl, a proto
ke stejnému osudu umlčení přistupuje jinak.
My všichni také směřujeme ke stejnému osudu,
jde jen o to, kdo a jak ho pochopí
a jak se zbývajícím časem naloží.
ale zároveň i jeho pochopením.
Každé chapadlo má svou vlastní mysl, a proto
ke stejnému osudu umlčení přistupuje jinak.
My všichni také směřujeme ke stejnému osudu,
jde jen o to, kdo a jak ho pochopí
a jak se zbývajícím časem naloží.
Některá chapadla osud nestihnou ani pochopit, některá nechtějí upadnout do zapomnění, proto se snaží svůj osud zvrátit
a uprchnout.
Některá jsou již se svým osudem srovnaná
a jdou mu naproti.
Nesmíme mít strach z toho, co nás čeká.
a uprchnout.
Některá jsou již se svým osudem srovnaná
a jdou mu naproti.
Nesmíme mít strach z toho, co nás čeká.
Loading...
Svět je plný lidí, stvoření, které ničí přírodu už několik stovek let.
Můj lesní muž je lidmi znetvořený,
a právě proto se před nimi schovává v kořenech.
Loading...
Loading...
ROVNOVÁHA. les + smrt = ?
hlad + tlení = ?
symbol smrti = ?
HAVRAN.
Koho je v tichu slyšet nejvíce?
„Krák!“
Les. Kříž. Mršina.
„Krák!“
Černo. Tlukot křídel. Klapání zobáků.
„Krák!“
Loading...
Loading...
Ptáci a lidé se začínají učit řeči ještě
před narozením, a přesto jedněmi
jsme unášeni – krásou jejich řeči,
jak nadneseně, ale jasně jejich slova zní –
a ti druzí stěží vyjádří to, co vyjádřit chtějí. Jednoznačnost ve slovech těch prvních neznamená jednoduchost sdělovaného, strohá smysluplnost neubírá na citu,
neboť mluvčí této řeči,
ať je jeho hlas skřípavý,
ať chce říci málo nebo víc,
se nikdy nezalekne hlasu, který slyší zvenčí,
avšak ani necítí potřebu cizí hlas zpochybňovat – raději se k němu přidá,
než společně naleznou správnou notu.
Je jen domněnkou, že i v důsledku toho se, ti první, zdají šťastnější?
před narozením, a přesto jedněmi
jsme unášeni – krásou jejich řeči,
jak nadneseně, ale jasně jejich slova zní –
a ti druzí stěží vyjádří to, co vyjádřit chtějí. Jednoznačnost ve slovech těch prvních neznamená jednoduchost sdělovaného, strohá smysluplnost neubírá na citu,
neboť mluvčí této řeči,
ať je jeho hlas skřípavý,
ať chce říci málo nebo víc,
se nikdy nezalekne hlasu, který slyší zvenčí,
avšak ani necítí potřebu cizí hlas zpochybňovat – raději se k němu přidá,
než společně naleznou správnou notu.
Je jen domněnkou, že i v důsledku toho se, ti první, zdají šťastnější?
Tíha mateřství. Odhodlání, sebeobětování, láska. To vše jako okovy připoutává k zemi.
A pták, dříve zvyklý létat všemi směry, najednou pozbyl křídla.
Plížíš se nocí, vylézáš z děr,
do rytmu se kroutíš,
nemáš žádný směr.
Jsi jako svět sám,
bez začátku, konce,
jako noční drahokam,
posledního lakomce.
Popínavá smrti, jak ty krutá jsi!
pomalu do hlubin stahuješ.
Lákajíc svůdnými hlasy,
vražedné štěstí slibuješ.
Jsi tak nenasytná,
vše kolem požíráš,
tak neprůsvitná,
když dluh vybíráš.
Tak přijď, jen se ukaž!
předveď, co dokážeš,
strastmi všechny svaž!
vše kolem požíráš,
tak neprůsvitná,
když dluh vybíráš.
Tak přijď, jen se ukaž!
předveď, co dokážeš,
strastmi všechny svaž!
Avšak, až všechno sežehneš,
budeš mít hlad,
tehdy do vlastního ulehneš
a spálí tě chlad.
budeš mít hlad,
tehdy do vlastního ulehneš
a spálí tě chlad.
Hádanka (Proud času)
1. Jeho existence všude kolem nás důkazy zanechává
2. Jedině osud sám má možnost sebrat nám ho
3. Jeho činnosti nelze nikterak zabránit
4. Nic mu za tu dlouhou dobu neuniklo
5. Povšimneme si ho až za několik let
1. Jeho existence všude kolem nás důkazy zanechává
2. Jedině osud sám má možnost sebrat nám ho
3. Jeho činnosti nelze nikterak zabránit
4. Nic mu za tu dlouhou dobu neuniklo
5. Povšimneme si ho až za několik let
V lese, v pařezech, v kmenech,
v čerstvém, ve shnilém,
v přírodě ponechaném i lidskou rukou upraveném dřevě se skrývá hlas lesa.
Je všude kolem nás.
Je zobrazen coby starý kus dřeva (stromu), ale současně jako mladý pružný stonek. Vypadá až jako nějaký živý organismus. Působí klidně a pohodově, ale on i les, nás mohou dost nepříjemně překvapit.
Pohltí nás do černé tmy a kdo ví,
jestli nás někdy pustí zpět.
