Basna (naša svagdašnja)

Hobotnica i meduza Hobotnica je jednog dana spavala na morskom grebenu. Kada se probudila, krenula je u lov na hranu. U moru je susrela meduzu i započele su razgovor. Meduza je bila vrlo lukava pa je zapričala hobotnicu. Dok je hobotnica razmišljala o tome što su pričale, meduza ju je opekla po kraku. Nakon nekoliko dana, kada se hobotnica oporavila, izašla je iz svoje kuće. Dok se šetala morskim stazama, sjetila se meduze koju dugo nije vidjela. Počela ju je tražiti. Tražila ju je na sve strane i ugleda ju na površini. Hobotnica shvati da su meduzu uhvatili ribari. Bila je zaglavljena u ribarskoj mreži. Razmišljala je što učiniti. Bi li joj pomogla ili ne bi? Ipak je na kraju odlučila da će joj pomoći. Meduza se ispričala hobotnici i u znak zahvalnosti pozvala ju je na ručak. Kod meduze je sve mirisalo na ribu i najfiniju morsku travu. Nakon ručka krenule su u morski trgovinu. Meduza je hobotnici kupila ogromnu zdjelu fine morske trave. Od tada zajedno idu na putovanja. Tako su ostale zauvijek prijateljice. Anđela Simeunović i Tena Topić

The Octopus and the Jellyfish One day the Octopus was sleeping on the sea reef. When she woke up, she went hunting for food. In the sea she met the Jellyfish so they started a conversation. The Jellyfish was very cunning and she got the Octopus talking. While the Octopus was thinking about what they were talking about, the Jellyfish burnt her arm. After a few days, when the Octopus recovered, she left her home. While she was walking down the sea paths, she was thinking about the Jellyfish which she hadn't seen for a long time. She started looking for her. The Octopus searched everywhere and she caught sight of the Jellyfish on the sea surface. The Octopus realized that the Jellyfish was caught by fishermen. She got stuck in a fishing net. The Octopus wondered whether she would help her or not. In the end she decided to help her. The Jellyfish apologized to the Octopus and as a token of appreciation she invited her to lunch. At the Jellyfish place everything smelled of fish and the finest seaweed. After lunch they went to the sea shop. The Jellyfish bought the Octopus a huge bowl of that fine seaweed. They have been travelling together ever since. So they remained friends forever. Anđela Simeunović and Tena Topić

Die Hummel und die Biene Es war einmal eine Hummel, die sehr faul war und den ganzen Tag nichts getan hat. Eine Biene war aber sehr fleißig. Eines Tages sagte die Biene zu der Hummel: „Du liegst immer. Stehe auf und helfe mir ein bisschen.“ Die Hummel sagte, sie wollte sich nur ausruhen. Die Biene sagte dazu; „So wirst du nie lernen etwas zu erschaffen.“ Leona Viljevac

Bumbar i pčela Jedan bumbar je bio jako lijen i ništa nije po cijele dane radio. Jedna pčela je bila jako vrijedna. Jednoga dana pčela reče bumbaru: „Ti stalno ležiš. Ustani malo i pomozi mi.“ Bumbar joj je odgovorio da se samo želi odmarati. Pčela će na to: „ Tako nikada ništa nećeš naučiti stvarati.“ Leona Viljevac

The bumblebee and the bee One bumblebee was very lazy and did nothing all day long. One bee was very hard-working. One day the bee said to the bumblebee: „You are lying down all the time. Get up and help me a little.“ The bumblebee answered that all he wants to do is rest. The bee replied: “Than way you will never learn to create.“ Leona Viljevac

Knock, knock on the forest door There was a hedgehog called Bodo. Bodo loved to tease forest animals, especially a bear called Bruno. One day Bodo decided to raise the jokes to a higher level. With a sweet voice he said: „My dear Bruno, can you please scratch my back? These days my back are very itchy and noone wants to help me.“ Bruno promptly replied: „Of course my friend.“ As soon as Bruno started scratching Bodo's back he felt a great pain in his paw. The next day Bodo comes to Bruno the bear's house and rings the door bell. Bruno the Bear's paw hurt badly and he didn't answer the door. Bodo went to Skokka the squirrel, the squirrel answered the door and went through the same thing as Bruno the Bear. Bodo proudly walked to Gricko the beaver too. The same thing happened to Gricko, just like Bruno and Skokka. Gricko got very angry. He complained to Bruno the bear. Bruno had enough of Boda's jokes. He called him and said: „If you continue this you won't have any friends in the forest.“ So Bodo stopped his bad jokes because he was afraid he would lose all his friends. Sara Slamić and Ana Lesić

Ťuk t'uk na lesní dveře Byl jeden ježek Bodo. Bodo rád škádlil lesní zvířátka, zvláště medvěda Bruna. A tak se jednoho dne Bodo rozhodl, že svůj vtip ještě povýší na další úroveň. Řekl laskavým hlasem: „Můj drahý Bruno, můžeš mě prosím poškrábat po zádech? V poslední době mě hodně svrbí záda a nikdo mi nechce pomoct.“ Bruno ochotně odpověděl: „Samozřejmě, příteli.“ Jakmile Bruno začal škrábat Bodova záda, ucítil v tlapě velkou bolest. Další den přijde Bodo do Brunova medvědího domu a zazvoní u dveří. Bruna velmi bolela tlapka a neotevřel dveře. Bodo šel k veverce Skokky, veverka mu otevřela a dopadla stejně jako medvěd Bruno. Bodo hrdě kráčel k bobrovi Grickoci. Gricko dopadl stejně jako Bruno a Skokka. Gricko byl velmi rozzlobený. Stěžoval si medvědovi Brunovi. Bruno toho měl vážně dost, tady už přestává legrace. Zavolal Bodovi a řekl: „Pokud budeš takhle pokračovat, už nebudeš mít v lese žádné přátele.“ Bodo tedy přestal se svými nevkusnými vtipy, protože se bál, že ztratí všechny své přátele. Sara Slamić i Ana Lesić

Der Tintenfisch und die Qualle Eines Tages schlief der Tintenfisch auf dem Meeresrief. Als er aufwachte, ging er auf die Jagt. Im Meer traf er die Qualle und sie unterhielten sich. Die Qualle war sehr schlau und redete lange mit dem Tintenfisch. Während der Tintenfisch über das Gespräch nachdachte, verbrannte die Qualle seinen Tentakel. Nach ein paar Tagen, als es dem Tintenfisch besser ging, kam er raus aus seinem Versteck. Während er auf dem Meeresgrund spazierte dachte er an die Qualle, die er schon lange nicht gesehen hat. Er hat beschlossen sie zu suchen. Er sah sie auf der Meeresoberfläche. Die Qualle wurde von den Fischersleuten gefangen. Sie blieb in einem Netz hängen. Der Tintenfisch dachte darüber nach, was zu tun ist. Sollte er der Qualle helfen, oder nicht. Am Ende entschied er trotzdem ihr zu helfen. Die Qualle entschuldigte sich bei dem Tintenfisch und lud ihn auf ein Essen ein. Alles roch nach Fisch und feinem Meeresgras in dem Octopus Haus. Nach dem Mittagessen gingen sie in einen Meeresladen einkaufen. Die Qualle kaufte dem Tintenfisch eine große Schüssel mit feinstem Meeresgras. Von da an, waren die Qualle und der Tintenfisch überall zusammen. Sie sind beste Freunde geworden. Anđela Simeunović und Tena Topić

Chobotnice a medúza Chobotnice jednoho dne spala na útesu. Když se probudila, vydala se na lov. Hledala něco k jídlu. V moři potkala medúzu a daly se do řeči. Medúza byla velmi mazaná a nutila chobotnici, aby mluvila. Zatímco chobotnice přemýšlela o tom, o čem mluví, medúza jí popálila chapadlo. Po pár dnech, když se chobotnice zotavila, opustila svůj dům. Když se procházel po mořských stezkách, vzpomněla si na medúzu, kterou už dlouho neviděla. Začala ji hledat. Hledala ji všude možně a tu ji uviděla na hladině. Chobotnice si uvědomila, že medúzu chytili rybáři. Uvízla v rybářské síti. Chobotnice přemýšlela, co dělat. Pomoci jí nebo ne? Nakonec se jí však rozhodla pomoci. Medúza se chobotnici omluvila a jako poděkování ji pozvala na oběd. U medúzy vše vonělo rybami a nejjemnější mořskou řasou. Po obědě se vydaly do obchodu s mořskými plody. Medúza koupila chobotnici obrovskou mísu té jemné mořské řasy. Od té doby spolu cestují. Zůstaly tedy navždy přítelkyněmi. Anđela Simeunović i Tena Topić

Čmelák a včelka Jeden čmelák byl velmi líný a celé dny nedělal nic. Jedna včelka byla velmi pilná. Jednoho dne včelka řekla čmelákovi: ''Ty pořád ležíš. Vstaň a trošku mi pomoz.'' Čmelák jí odpověděl, že chce odpočívat. Včelka mu na to odpověděla: '' Takto se nikdy nenaučíš nic vytvořit.'' Leona Viljevac

Kuc kuc na šumska vrata Bio jedan jež Bodo. Bodo je jako volio zadirkivati šumske životinje, osobito medvjeda Brunu. Tako se Bodo jednoga dana odlučio još više našaliti. Umilnim glasom je rekao: „Dragi moj Bruno, možeš li me, molim te, počešati po leđima? Ovih dana me jako svrbe leđa, a nitko mi ne želi pomoći.“ Bruno spremno odgovori: „Naravno prijatelju.“ Čim je Bruno počeo češkati Bodu po leđima, osjetio je veliku bol u šapi. Drugoga dana dolazi Bodo do kuće medvjeda Brune i pozvoni na vrata. Medvjeda Brunu je jako boljela šapa i nije otvarao vrata. Bodo je otišao do vjeverice Skokke, vjeverica mu je otvorila vrata i prošla isto kao i medvjed Bruno. Bodo je ponosno prošetao i do dabra Gricka. Gricko je prošao isto kao i Bruno i Skokka. Gricko se je jako naljutio. Požalio se medvjedu Bruni. Bruni je bilo dosta Bodinih šala. Pozvao ga je i rekao: „Nastaviš li tako, više nećeš imati niti jednog prijatelja u šumi.“ Tako je Bodo prestao sa svojim neslanim šalama jer se bojao da ne izgubi sve prijatelje. Sara Slamić i Ana Lesić

Tekst : Anja Zorić Leona Viljevac Sara Slamić Ana Lesić Anđela Simeunović Tena Topić Ilustracije : Lucija Baturina Anja Zorić Amelia Djačanin Tesa Slanac Eva Deskar Lena Knežević Ana Lesić Elin Mađar Tesa Kovač Ema Vampovac Dizajn : Romana Brajković Lektura : Kristina Đeri Preveli : Mirta Lozar (njemački jezik) Maja Weiss (njemački jezik) Simona Stanković ( engleski jezik) Mirta Kovačević Bolf (engleski jezik) Iva Brabec ( češki jezik) Tehnologija : Romana Brajković Urednice : Draženka Vernik i Draženka Šalgaj

Basna (naša svagdašnja)

Zmija i pauk Pričali jednom zmija i pauk. Kaže zmija pauku: „Reci mi neku svoju tajnu.“ Pauk sramežljivo reče: „U redu. Bacio sam mamin ručak pticama.“ Nakon nekoliko dana cijela džungla je znala za to. Ne treba svima vjerovati! Anja Zorić

The Snake and the Spider One day the Snake and the Spider were talking with each other. The Snake said to the Spider: „Tell me your secret.‟ The Spider said shyly:„All right. I threw mum's lunch to the birds.‟ After a few days the entire jungle knew the secret. You shouldn't trust everyone! Anja Zorić

Schlange und Spinne Eine Schlange und eine Spinne sprachen. Die Schlange sagt zur Spinne: „Sag mir dein Geheimnis.“ Die Spinne sagte schüchtern: „In Ordnung. Ich habe das Mittagessen meiner Mutter den Vögeln geworfen." Nach ein paar Tagen wusste der ganze Dschungel davon. Man muss nicht jedem vertrauen! Anja Zorić

Had a pavouk Jednou spolu rozmlouvali had a pavouk. Had povídá pavoukovi: ''Řekni mi nějaké své tajemství. '' Pavouk stydlivě řekne: ''Dobrá. Jednou jsem hodil maminčin oběd ptákům.'' Za několik dní o tom věděla celá džungle. Není dobré všem důvěřovat! Anja Zorić

Osnovna škola Vladimir Nazor, Virovitica

Klopf klopf an die Waldtür Es war einmal ein Igel Namens Bodo. Bodo liebte es, Waldtiere zu necken, besonders den Bären Bruno. Also hob Bodo eines Tages, den Witz auf die nächste Stufe. Er sagte mit freundlicher Stimme: „Mein lieber Bruno, kannst du mir bitte den Rücken kraulen? Heute juckt mein Rücken sehr, und niemand will mir helfen.“ Bruno antwortete bereitwillig: „Natürlich, mein Freund.“ Sobald Bruno anfing, Bodos Rücken zu jucken, spürte er einen großen Schmerz in seiner Pfote. Am nächsten Tag kam Bodo zu Brunos Bärenhaus und klingelte an der Tür. Brunos Pfote tat sehr weh und er öffnete die Tür nicht. Bodo ging zum Eichhörnchen Skokka. Das Eichhörnchen öffnete ihm die Tür und ihm ging es genauso wie Bruno. Bodo ging stolz zu Biber Gricko. Gricko hat dasselbe durchgemacht wie Bruno und Skokka. Gricko war sehr wütend. Er beschwerte sich beim Bären Bruno. Bruno hatte genug von Bodos Witzen. Er rief ihn an und sagte: „Wenn du so weitermachst, hast du bald keine Freunde mehr im Wald.“ Also hörte Bodo mit seinen unappetitlichen Späßen auf, weil er Angst hatte, alle seine Freunde zu verlieren. Sara Slamić und Ana Lesić

Name

Safari may block some audio or video from playing automatically and ‘read to me’ will skip these. You can configure this in Safari’s preferences.